OSMÁ BOHOSLUŽBA DESERT - 8. 4. 2007

HLEDÍ K SRDCI

Člověk zajisté hledí na to, což jest před očima, ale Hospodin hledí k srdci. (1Sa 16,7b)

Milí přátelé, mít oči, vidět, hledět - to je zázrak, nádherný dar. Krása lidí, krása přírody, krása věcí a dějů, krása umění - ano, člověk hledí na to, co je před očima, a je to tak dobře. Hledíme, vnímáme, zakoušíme, popř. žasneme či se kocháme. Za dar hledění a pozorování nikdy nemůžeme být dost vděčni.

Je zajímavé, jak naše doba na tomto daru staví a pracuje s ním, více než doby předchozí. To, co je před očima, dokážeme zachytit a přenášet. Už nehledíme jen v reálu, hledíme i na fotografie, na filmy, na videa, na monitory. A samozřejmě na televizi. Tam, kde se dříve četlo, vyprávělo a naslouchalo, tam se dnes většinou díváme, sledujeme. Hledíme na to, což jest před očima, mnohonásobně pestřeji než naši předkové.

Otázka je, zda nejsme také mnohonásobně náchylnější zůstávat na povrchu, jen u výjevů, které se nám odehrávají před očima, a nejít pod povrch, nejít do hloubky. Neboť právě o toto povrchní hledění, které nejde dál a zůstává jen u prvního dojmu, se v biblickém výroku jedná. Člověk hledí na to, co je před očima - zajímá se jen o to, jak co vypadá, jak se co tváří, jak je kdo hezký, jak se nám co líbí. Neptáme se, jak je co závažné, hluboké a moudré, hledáme raději krásu povrchní, to, co nám vyhovuje, co na nás udělá dobrý dojem.

Ale možná že naše doba není v tom horší, možná že právě možnosti zachytit a přenášet obraz vedou nás i k přemýšlení, k hlubšímu posuzování a celkově větší moudrosti. Není tu přece jen bezmyšlenkovité čučení na televizi, je tu i inspirativní a pod povrch jdoucí vidění, které může být velmi užitečné a přínosné. A o to jde - nenechat se uhranout tím, co je před očima, ale skrze povrch, skrze vidění rozpoznávat skutečné kvality a skutečné hloubky.

Biblický příběh, z něhož je ten výrok vzat, má původně na mysli krásný vzhled a urostlou postavu. U toho nelze zůstat - co dobře vypadá, nemusí ještě dobré být. Ještě víc než krása prvního dojmu je krása pravdy, krása přátelství, krása lásky. Člověk často zůstává u prvního dojmu, ale Hospodin hledí k srdci. Ještě je tu jiný pohled, boží pohled, boží vidění - a to je rozhodující, to je nakonec i naše záchrana. Kdyby totiž mělo zůstat u toho, jak to s námi vypadá, jak se lidem jevíme, asi by to s námi moc slavné nebylo. Ale Hospodin hledí k srdci, zná naše myšlení a naše city, vidí vše v patřičných souvislostech, jde až na dřeň naší existence - a je milosrdný, je milující. On se vyzná naštěstí i v největších hloubkách a zákoutích srdce; ví, jak se věci mají. Nečučí na nás tupě a lhostejně po způsobu televizního diváka, nýbrž angažuje se v náš prospěch a rozpoznává i ty nejjemnější nuance našeho počínání. Z toho můžeme mít radost a můžeme se pokoušet i my, podle svých možností, takto hledět k srdci svých bližních. Pravdivě a milosrdně.

A protože je dnes neděle vzkříšení, rád bych zakončil souvislostmi nejpodivuhodnějšími: zůstat jen u toho, co je před očima, znamenalo by uznat vítězství smrti. Neboť mrtvého už nikdy nemůžeme spatřit živého. Ale hledět k srdci znamená, že smrt nad láskou nevítězí. Neboť mrtvý, kterého milujeme, je v našich srdcích živ. Není jen povrch, je i hloubka. Není jen to, co je před očima, je i podstata, je i naděje. Amen