SEDMDESÁTÁ ČTVRTÁ BOHOSLUŽBA DESERT - 18. 5. 2014

Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. (Mt 5,48)

Buďte dokonalí. Co to je? Přece nikdo nemůže být dokonalý, nikdo nemůže být bezchybný – a vyzývat k tomu, abychom dokonalí byli, zdá se velmi podivné. A dokonce – buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. To už je přespříliš, přece se po nás nemůže chtít, abychom byli jako Bůh sám! Jsme přece lidé, to znamená všelijak omylní, chybující, velmi křehcí a smrtelní, tak jakápak dokonalost!

Milí přátelé, je jasné, že tudy cesta nevede. Dokonalostí myslí Ježíš určitě něco jiného než bezchybnost, než neomylnost.

O co tedy jde? Podíváme-li se na souvislost předchozích veršů, zjistíme, že je tu řeč o lásce, resp. o lásce a modlitbě: Já však vám pravím – milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Jde tu o překonání nevraživosti, o překonání nenávisti. Zatímco dříve bylo běžné – a je to v nás ve všech – milovat přítele a nenávidět nepřítele, nyní, s Kristem, může to být jinak: i v nepříteli mohu vidět člověka, i tomu, kdo ubližuje, mohu přát dobré, i pro toho, kdo škodí, mohu vyprošovat změnu – lásku, spravedlnost a pokoj. My jsme pořád v pokušení si lidi třídit a škatulkovat, a podle toho se k nim pak chovat. Ale Ježíš nás učí nezavírat si cestu. Nezavírat si cestu ani k těm, s nimiž nesouhlasíme, ani k těm, proti nimž vedeme zápas, ani k těm, kteří nám škodí a nemají nás rádi. To neznamená, že je musím mít stejně rád, jako své nejbližší, to nejde, nemusím se nutit do sympatií, do nějakých citových vztahů. Ale znamená to, že i pro tyhle lidi můžeme mít naději, můžeme si přát jejich obrat, můžeme jim přát dobré a nic zlého. Já mohu s někým nesouhlasit, mohu proti němu i protestovat, mohu se proti někomu rozhodně a zásadně postavit na odpor, mohu proti němu vést zápas, duchovní boj, a přece ho nemusím nenávidět, přece nemusím propadat škodolibosti, zákeřnosti či pomstychtivosti. Mohu milovat i toho, proti němuž třeba sepisuji petici, mohu přát dobré i tomu, s nímž absolutně nesouhlasím, mohu se modlit i za toho, který je na mě nebo na někoho zlý. O to tu kráčí – nepropadnout nevraživosti, nenechat se strhnout k nenávisti.

Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec pak v tomto smyslu znamená – přejte dobré všem, a ne jen těm svým, ne jen těm, kteří nás mají rádi, ne jen těm, kteří jsou nám sympatičtí. To je zásadní věc – jaké je naše srdce? V čem žijeme? Co máme uvnitř sebe? Přejte dobré všem, tak jako Otec dává svému slunci svítit na dobré i zlé a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. V tom je ta celistvost, nerozpolcenost a zralost, že Bůh neupírá nikomu své milosrdenství. I na darebáka svítí sluníčko, i vraha osvěží deštíček – a my můžeme do srdcí přijmout tuto boží lásku, můžeme takto vítat a šířit boží království, že nebudeme upírat své milosrdenství ani těm, kteří jsou nám protivní. V tom je ta „dokonalost“ - ta celistvost, nerozpolcenost a zralost, že v našich srdcích již nebude nenávist. Jak se to říká pak v epištole – je třeba nenávidět hřích, ale přitom milovat hříšníka. Je třeba ošklivit si zlo, ale neošklivit si člověka.

Zdá se nám, že ani této dokonalosti nejsme schopni? Že i tady platí, že nikdo není a nemůže být dokonalý? Myslíme si, že to nejde – milovat nepřátele?

Je překvapivé, že bible, která si je tolik vědoma lidské hříšnosti, o některých lidech troufale prohlašuje – ano, oni dokonalí byli. Za takové považuje Enocha, Noeho, Daniele a Joba. Hezká sestava... To neznamená, že byli bez hříchu, že byli bezchybní, ale znamená to, že jejich srdce bylo prosto nenávisti. Že chodili s Bohem. Bible tedy ví, že v tomto smyslu je dokonalost možná. Jako Bůh dává svému slunci svítit na dobré i zlé, tak i my dejme svítit slunci v sobě na lidi okolo nás. Je to zralost našeho lidství, že dokážeme milovat a nemáme už potřebu nenávidět.

Samozřejmě, není to snadné. Bez napojení na zdroj boží lásky v Kristu bychom to sami těžko zvládali, a patrně mnohdy opravdu nezvládáme. Stará Jednota bratrská byla v tom opatrná a střízlivá, když hovořila o svých členech jako o začínajících, pokročilých a nikoli dokonalých, nýbrž k „dokonalosti se nesoucích“. Spíš je to tak, že ke zralosti svého lidství směřujeme, jsme láskou Kristovou jakoby magnetizováni, než že bychom něčeho takového byli sami opravdu schopni. Buďme tedy k dokonalosti se nesoucími, buďme dozrávajícími. Buďme magnetizováni Kristem a jeho láskou. Milujme své nepřátele a modleme se za ty, kteří ubližují.

Je ovšem pravda, že naše okolí bude této naší lidskosti možná zneužívat. Leckdo si naše postoje vyloží jako naši slabost, jako směšnou měkkost. Možná se budou naší lásce posmívat, možná nás budou tím víc šikanovat a všelijak sužovat. Ale tím se nenechejme rozhodit, natož pak otrávit a svést. Proti zlu bojujme, proti bezpráví aktivně vystupujme, proti nelidskosti zakročujme, ale vždy mějme na paměti, že nejde o to někoho znemožnit, či dokonce zničit, ale jde o to pozvednout kteréhokoli člověka k lásce a pravdě. Svědčit svým životem o tom, že Bůh je milosrdný. Ano, Bůh je takový, i my můžeme takoví být. Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.Amen