SEDMDESÁTÁ PRVNÍ BOHOSLUŽBA DESERT - 9. 2. 2014

Někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří boží království, přicházející v moci. (Mk 9,1)

Někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří boží království, přicházející v moci. Co tu chce Ježíš říci? Při zběžném čtení rozumíme asi většinou tomu výroku tak, že boží království brzy nastane, a to tak brzy, že se toho někteří dožijí. Takové pochopení souvisí s Ježíšovým očekáváním příchodu božího království a je podporováno některými tóny apokalyptickými v evangeliích, kdy se zdá, že konec je opravdu na spadnutí. Myslel to Ježíš tedy takto apokalypticky, že starý svět bude zrušen a místo něj nastane boží království? A že někteří z okolostojících se toho dožijí?

Jestliže ano, pak se musíme smířit s tím, že se Ježíš zmýlil. Zemřel on, zemřeli okolostojící, a svět se nezhroutil, boží království nenastalo, lidské dějiny pokračují dál. Zhruba podle známého bonmotu, že Ježíš očekával boží království a místo toho přišla církev. Mýlil se tedy Ježíš? Byla jeho víra v boží království pouhou iluzí?

Takovému pochopení se však mnoho věcí vzpírá. Jak vidíme ze svědectví evangelia, Ježíšovi velmi a především záleží na vztazích. Když čtete jeho výroky, např. podobenství, vidíte, že myslí evidentně v dlouhodobém horizontu, počítá se životem, jak jej známe. Tóny apokalyptické jsou v evangeliích spíše výjimkou, Ježíšovo očekávání božího království nemusí být nutně svázáno s koncem lidských dějin. A navíc – někteří z těch, kteří tu stojí – jen někteří, to by muselo znamenat, že Ježíš má nějakou časovou představu konce, někteří se dožijí, jiní se nedožijí. A to je také cosi, co se vzpírá, vždyť víme, že Ježíš několikrát říká, že nevíme, že se konec nedá vypočítat, že ten den přijde náhle jako zloděj atd. Mít nějakou časovou představu konce, to do Ježíšova myšlení nezapadá. A do třetice, boží království přece Ježíš nechápe jako nějakou jednorázovou proměnu, ale jako proces – vždyť říká: království boží je mezi vámi, je jako kvas, jako semínko hořcice atd. Ježíš nemyslí apokalypticky, nemluví o konci světa, myslí eschatologicky, to znamená mluví o posledních, tj. zásadních věcech člověka.

Jestliže tedy boží království roste, jestliže je mezi námi – jak potom tomu výroku porozumět? Jak ho nečíst apokalypticky, ale existenciálně? Někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří boží království, přicházející v moci.

Rozumím tomu tak, že někteří lidé spatří boží království, dříve než zemřou. Nejen učedníci, ale i někteří z těch, kteří stojí okolo, někteří ze zástupu. O to jde – aby člověk, než umře, spatřil boží království, přicházející v moci. Tj. aby nežil a neumíral bez naděje, aby se v životě kolem sebe dobře díval a viděl, jak boží království přichází, jak se děje, jak roste, jak sílí. Neboť – co to je, spatřit boží království?

Ne náhodou následuje po tomto verši v Markovi příběh o proměnění na hoře. Učedníci spatří Ježíšovu slávu, přesahující i Mojžíše a Eliáše, spatří slávu vzkříšení, jakoby předem, jakoby zábleskem. Spatřit boží království znamená zahlédnout naději proti utrpení a smrti, naději vzkříšení, naději božího kralování v Kristu. Vždyť boží království přece není nějaký státní či teritoriální útvar, ale je to boží kralování ve tvém srdci, je to boží láska, která vládne a kraluje, láska, které se můžeš odevzdat, v kterou můžeš doufat a na kterou se můžeš spolehnout...

O to jde, v tomto rozporném a konfliktním světě spatřit boží lásku, jak vládne, jak roste, jak je mezi námi, jak se děje od člověka k člověku. To mohou spatřit učedníci, ale Ježíš říká, že i někteří z přihlížejících, někteří z těch, kteří jsou okolo.

O to jde, neumřít bez tohoto spatření, bez tohoto vidění, bez tohoto pozitivního nasměrování. Ježíš je realista. Neříká, že všichni spatří boží království, říká, že jen někteří. Někteří tedy naopak bohužel nezahlédnou, nespatří, nezaradují se.

Je tu však ještě jedna souvislost, a sice s předchozími verši, kde Ježíš mluví o potřebě osobní statečnosti a ochoty nasadit se. Spatřit boží království zřejmě neznamená jen nějaký pohled zpovzdálí, ale předpokládá osobní nasazení a ochotu pro dobrou věc taky něco vytrpět. Boží království nechce jen diváky, chce učedníky, chce aktivisty.

A tak se také děje boží království mezi námi - že z přihlížejícího zástupu činí lidi aktivní a ve víře odolné. Amen