ŠEDESÁTÁ OSMÁ BOHOSLUŽBA DESERT - 10. 11. 2013

Tématické kázání v rámci projektu Chrámy konzumu, o. s. Napříč.cz.

Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. (Mt 6,31-33)

Lidský život není možný bez jídla, bez pití, bez oblečení. To znamená, lidský život není možný bez určité míry konzumu. Každý z nás potřebuje nakupovat.

Samozřejmě, jde právě o míru, o přiměřenost. To je něco, v čem se lidé neshodují, a právě naše doba zdá se v této věci přebujelá, někteří říkají vymknutá z kloubů, neboť jsme společnost velmi konzumní. Místo kostelů či koncertních síní stavíme supermarkety, a když se řekne galerie, už ani nevíte, jestli se myslí výstavní síň nebo zase nějaký obchoďák. Spotřeba je zaklínadlem naší doby.

Co s tím? Jak najít dobrou míru, jak najít přiměřenost?

Ježíšova slova vidí určitý rozdíl mezi těmi, kteří starosti o živobytí zcela propadli, kterým se zaopatřování stalo smyslem života, a těmi, kteří jsou schopni nadhledu, kteří vědí, že život je ještě něco víc než obživa a hmotné zabezpečení. A nejen vědí, ale podle toho i žijí.

Mějte si svůj majetek, nakupujte, v tom problém není. Otázka je, komu sloužíš. K čemu jsi upnul své myšlení, na co vydáváš energii, k čemu jsi připoutal své srdce. Jsi konzumem pohlcen, nebo jsi od něj svoboden? Dokážeš žít i zadarmo, dokážeš rozdávat, dokážeš v určitých případech i prodělávat, anebo už jsi chycen, už to nedokážeš, už musíš všechno propočítat, už umíš myslet jen na to, co si koupíš?

Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to potřebujete.

To není v Ježíšově zvěsti nějaká okrajová záležitost. To je svým způsobem záležitost rozhodující, je to otázka víry a nevěry. Kdo má smysl života ve shánění a pořizování věcí, je náboženství pohanského. Nelze sice žít bez jídla, bez pití, bez oděvu, ale nenechte se tím uhranout, nedávejte tomu své srdce, napřete své úsilí a svou lásku lepším směrem - a obživa přijde sama...

Který to tedy je, ten lepší směr? Čemu máme dát své srdce, kam napřít své úsilí i svou lásku? Co je důležitější než se zaopatřit?

Ježíš říká: Hledejte především království nebeského Otce a jeho spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.

Za prvé, je zajímavé, že to máme hledat. Ne sežeňte si, ne opatřete si, tím méně kupte si, ale hledejte. Je v tom určitá nehotovost, stálý pohyb. Boží kralování nemůžeme mít jednou provždy, ale stále je třeba o ně zápasit, očekávat, právěže hledat. Takové hledání činí z nás lidi otevřené, neboť dopředu není nikdy nic jisté, hledač mnohé poznává, a hledač zažívá i radost, neboť jen ten, kdo hledá, také nalézá. Boží kralování si nemůžeš koupit ani je konzumovat, ale můžeš je hledat, můžeš se pokoušet v něm žít, můžeš zkoumat na vlastní kůži, kde a jak se děje.

A za druhé, máme to hledat především, na prvním místě, před vším ostatním, co potřebujeme. Hledejte kralování boží lásky, ať se děje cokoliv. Ve chvílích příjemných i smutných, šťastných i nešťastných, hojných i bídných, vyhlížejte boží dílo, boží vládu lásky, která je mezi vámi a která roste. V této perspektivě žijte, toto dílo přijímejte a šiřte je dál. I kdyby člověk zrovna trpěl, i kdyby o všechno přišel, i kdyby na tom byl sebešpatněji. Je to naše lidské poslání na zemi, proto jsme lidé, proto žijeme.

A všechno ostatní nám bude přidáno.

Smyslem života je tedy hledání božího kralování, přijímání a šíření boží lásky - ale nepřehlédněme: Ježíš vybízí hledat i boží spravedlnost. Boží spravedlnost jistě není jen spravedlnost naše, našich zákonů a soudů. Je to spravedlnost milosrdná, plná nepředstavitelné milosti, ale plynou z ní určité mravní důsledky. Kralování boží lásky se právě i v tom projevuje, že tyto mravní důsledky také hledáme, že nám nejsou lhostejné, že se je snažíme přijímat a ve svém životě žít.

Toto boží kralování, tato jeho láska i spravedlnost nám může být něčím prvořadým, co běžné věci denní spotřeby odsunuje na vedlejší kolej. Vždyť přece třeba odpuštění od milovaného člověka, smíření nepřátel, obnovení poškozeného vztahu, solidarita s přítelem, přijetí pohrdaného, pomoc potřebnému atd., veškeré boží dílo v Kristu, to všechno jsou záležitosti, které jsou vposledu pro nás důležitější, než kolik si vyděláme a jaké zboží si můžeme dovolit.

Jasně, že potřebujeme nakupovat. V pořádku. Jen se tím nenechejme ovládnout a nezapomeňme na to hlavní, proč tu vlastně jsme. Amen