ŠEDESÁTÁ ČTVRTÁ BOHOSLUŽBA DESERT - 14. 4. 2013

Království nebeské je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až se všecko prokvasí. (Mk 13,33)

Život může být velice nudný, nezáživný a prázdný - úplně mrtvolný. Stereotyp bez obsahu, přežívání bez vzruchu či radosti. Kde nic, tu nic. Plus mínus základní životní funkce, ale proč? K čemu? Den za dnem, rok za rokem, a člověk může časem zjistit, že se v jeho životě rozhostilo podivné ticho, podivná prázdnota. Život jako když mouka propadá skrz prsty - čas ubíhá a nic se neděje.

Já nevím, jestli tohle máme všichni stejně, asi ne, ale řekl bych, že dříve nebo později nás něco podobného dostihne. Někdo tuto prázdnotu pocítí už v mládí, když neví, co vlastně v životě dělat, někdo možná později, když ho najednou přepadne pocit nesmyslnosti uprostřed toho, co dělá - a všichni se s tím asi budeme muset nějak vyrovnávat, až nám nepůjde dělat vůbec nic, přestože bychom třeba rádi.

Život nudný, prázdný, vyšťavený. Mouka je sypká a nic z ní není.

Ale naproti tomu může být přece život i úžasný! Plný barev, plný aktivit! Život plný vzrušení, smíchu a dobrodružství, plný zážitků a přátelství, plný radosti a vděčnosti. Je to možnost - a vůbec ne nereálná, vždyť to je něco, co máme ve svých rukou, pro co se můžeme rozhodnout a co můžeme žít! Už nejen sypká, nepoživatelná mouka, ale kvalitní těsto, které nakonec člověka sytí - jak voňavé, kvalitní pečivo, skvělé a chutné. Naplnit své dny, prožít aktivně a pestře své roky, něco dobrého dělat, přinášet lidem užitek, přinášet radost, povzbuzení, naději. Máme to ve svých rukou! Také tak můžeme žít!

Ale co udělá z mouky těsto? Co promění nudu v pestré zážitky? Co promění sypkou prázdnotu v hutné a chutné naplnění?

Je to kvas. Kvas božího království. Totiž - když si všimneš, že láska životu vládne! Láska boží ve všem stvoření, láska boží v člověku, mezi lidmi, láska ve smyslu slova přát druhým dobré, přát jim to nejlepší. Když tuhle rozhodující ingredienci chytneš za pačesy a nikdy na ni nezapomeneš! Pak se začnou dít věci! Pak najednou s překvapením zjistíš, že máš chuť dělat něco pro druhé, že chceš sám rozmnožovat krásy světa, že bereš do ruky barvy, kterými pomaluješ sebe i ostatní. Když na tuhle kartu lásky, kartu božího přátelství vsadíš svůj život, pak suchá mouka promění se ve skvělý chleba, ve famózní koláče! Když vezmeš vážně, že hnacím motorem všeho je láska - ta boží, totiž věrná, odpovědná a pravdivá, láska milosrdná a odpouštějící, pak život už není prázdný a mrtvolný, i kdyby ses sám sušil třebas na smrtelné posteli. Máš v co věřit a za čím jít. Máš šanci, ty, i lidé okolo tebe.

Tohle je podstata víry, o to jde především! Takhle Kristus dnes působí mezi námi, kdekoli, kde to kvasí, kde se dějí dobré věci pro člověka, kde přejeme všem jen to nejlepší a podle toho také žijeme. Takhle se lidé shromažďují v Kristově jménu – to neznamená, že všichni musí být členy nějaké církve, zapsaní v nějaké matrice či kartotéce, ne, mnohem více jde o to, aby kvas boží lásky konal své dílo, aby prostupoval moukami naší současnosti, aby suchá, sypká nepoživatelnost měnila se v posvícenské koláče, ve šťavnatá sousta, v radost hostiny.

A není, myslím, větší radosti než v naději, že se nakonec prokvasí úplně všechno. Že boží láska prostoupí jak náš osobní život, ohraničený pár desítkami let, tak také všechno, co jest, co bylo i bude. Je to fantastický, neuvěřitelný výhled kupředu, ke vzdálené a jakoby nepravděpodobné budoucnosti, ale je v tom zároveň i fantastická, neuvěřitelná síla víry, která je činorodá a aktivní, a která se má odkud napájet a občerstvovat. To je něco, co mi nikdo nemůže vzít. Ani umírání, ani smrt mi to nemůže vzít – totiž naději, že jednou láska zvítězí, že vše prostoupí, a bolesti ani pláče ani trápení už nebude, a Bůh bude všechno ve všem. My pak, ať živí či zemřelí, spočineme v pokoji a míru. Amen