ČTYŘICÁTÁ OSMÁ BOHOSLUŽBA DESERT - 11. 9. 2011

Rozhodující je víra, která se uplatňuje láskou. (Ga 5,6)

Je příjemné nic nemuset, dokonce je příjemné někdy se i nudit – ale na druhou stranu: chcete život proflákat? Potácet se od ničeho k ničemu? Není to škoda, když se dá tolik věcí dělat? A nemyslím tím jen chodit do školy, vzdělávat se, anebo zas pracovat a vydělávat... Je tolik věcí, pro které se stojí za to sdružovat, nasazovat, je tolik věcí, o které stojí za to usilovat... sám i s druhými... Je přece tolik nespravedlností, které mohou být odstraněny, je tolik křivd, které mohou být napraveny, je tolik zla, které může být překonáno, je tolik nesmyslů, které mohou zmizet – a co je snad nejdůležitější: je tolik krásných věcí, které mohou být teprve objeveny, uvedeny v život, které právě vy můžete rozjet a těšit jimi ostatní. Vy, právě vy, můžete být inspirativní, užiteční, přitažliví, právy vy nemusíte prožít svůj život nadarmo, ale můžete být někomu posilou, potěšením či pomocí.

Smrtelným hříchem komunistů bylo, že zakázali lidem svobodně se sdružovat, zakládat spolky, nasazovat se spontánně pro dobrou věc. Vzpamatováváme se z toho dodnes. Naše společnost je pořád neuvěřitelně lhostejná a vůči mnohému zlu zcela apatická. To je nebezpečné. Jednak se to může jednoho dne těžce vymstít, o svou svobodu můžeme přijít, a jednak život utíká, plyne mezi prsty, uteče vám rychleji než si dnes myslíte, a když se pak ohlédnete, co za sebou uvidíte? Čím jste naplnili své dny? Nakupováním? Sháněním věcí? Přijímáním potravy a vyměšováním? Zaměstnáním? Lelkováním? Chcete vidět za sebou prázdno? Život v podstatě jedno velké nic?

Co tedy?

Rozhodující je víra, která se uplatňuje láskou. Tak nám to nabízí biblická moudrost. Rozhodující je víra, ale pozor, ne ve smyslu nějaké konfese či instituce, účasti na liturgii takové nebo makové, ne ve smyslu přitakání k nějakým dogmatům, které vám nadiktuje církevní vedení, nic takového. Celý ten výrok totiž zní: V Kristu Ježíši nezáleží na tom, je-li někdo obřezán či ne. Rozhodující je víra, která se uplatňuje láskou. Nezáleží na tom, je-li někdo obřezán či ne. Přeloženo do naší souvislosti – nezáleží na obřadech, náboženské příslušnosti, církevní denominaci. Někdo je obřezán, jiný není, o to nejde, někdo je pokřtěn, jiný není, to není prvořadé. Prvořadá je víra, která se uplatňuje láskou. Tedy víra jakožto důvěra, že dobré věci mají smysl, důvěra, že dobré dílo se neztratí, ale zhodnotí. Víra jakožto pozitivní nadějnost, jako naděje, že stojí za to usilovat, zápasit, snažit se. Že stojí za to být někomu bližním, být někomu oporou, povzbuzením, radostí. Odpírat zlému a působit pokoj, přát druhým dobré, to je víra, která se uplatňuje láskou, to je (jak říká Kralický překlad) víra skrze lásku dělající.

To není výzva k aktivismu za každou cenu, kdy člověk kmitá z jedné schůze do druhé, z blokády na demonstraci a z demonstrace na manifestaci a z manifestace na happening! Nemá smysl být aktivista za všechno a za nic! Vyberte si to své, za čím půjdete a co bude opravdu dobré a opravdu pro lidi užitečné. A toho se držte, v tom se angažujte. Pro tohle si vás budou i lidi vážit a přinese vám to i určité uspokojení.

Za námi nemusí být prázdno! Máme co dělat! A je skvělé, když se k dobrému dílu sdružujeme s ostatními, když zápasíme o dobré věci společně, ve vzájemnosti a solidaritě. Je skvělé, když nám o něco dobrého jde. To nakonec i to pivo v hospodě lépe chutná a posezení u kavárenských stolků je nesrovnatelně zábavnější. Amen