ČTYŘICÁTÁ DRUHÁ BOHOSLUŽBA DESERT - 16. 1. 2011

Nikdo nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy – dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. (1 K 3,11-13)

Základem života je Ježíš Kristus. To možná může znít příliš dogmaticky, příliš ideologicky, ale vezměme v potaz, co se tím jménem Ježíš Kristus myslí, čeho je to jméno šifrou. Když řeknu kupříkladu jméno Havel, asi si představíte určitý způsob myšlení, způsob jednání, způsob života. Když řeknu jméno kupříkladu Maradona, (Klaus, Paroubek), představíte si myšlení a jednání zase jiné. Co si představit, když řeknu jméno Ježíš Kristus? Ježíšovi šlo především o boží království, boží kralování, tedy o vládu lásky ve tvém srdci i v celém světě. O vládu lásky, která nás předchází, která se nám nabízí, kterou můžeme přijmout a rozdávat ji dál. Řekne-li se tedy, že základem života je Ježíš Kristus a nemůže to být jinak, myslí se tím, že základem všeho je láska, která jednak život vůbec umožňuje, a jednak mu dává smysl a dobrou náplň. Tento základ je položen – jinak vpodstatě život není možný.

A teď jde o to, jak kdo na tomto základu stavíme. Co to tady v životě vlastně děláme. Stavíme ze zlata, stříbra, drahého kamení, tedy z toho nejlepšího, co máme, anebo ze dřeva, trávy, slámy, tedy z toho, co je pomíjivé a co nemá dlouhého trvání? Na základě lásky dáváme k dispozici to nejlepší, co v nás je? Své nadání, svou píli, své možnosti? Přejeme druhým dobré, chceme jim posloužit? Vydáváme své nejlepší plody, abychom druhé obohatili, abychom jim pomohli? Anebo na základě lásky stavíme jen z trávy a slámy, tj. sledujeme jen své krátkodobé cíle, jen chvilkový užitek, a nemyslíme dál, nemyslíme na budoucnost, nemyslíme na lidi, kteří jsou okolo a kteří přijdou po nás?

To se všechno ukáže. Dílo každého vyjde najevo. Bude to prozkoušeno, zváženo, zhodnoceno. Tam, kde člověk vydal ze sebe to nejlepší, tam dílo nepřestane mít svůj smysl. Je důležité pro budoucnost. Ale tam, kde člověk ze sebe to nejlepší nevydal, tam, kde myslel jen na sebe a službu druhým jen tak ošolichal nebo dokonce lidem i škodil, tam to všechno shoří a nebude z toho nic. Ukáže to budoucí oheň – a tím se myslí oheň soudu, oheň pravdivého posouzení. Dílo, které bylo opravdu pro lidi dobré, které bylo s těmi nejlepšími úmysly vytvořené, to je dílo, které obstojí a ponese užitek, i kdyby se všichni proti němu postavili, i kdyby skončilo odmítnutím, křížem. A naopak to, co nemělo hloubku, co nebylo v lásce, to zmizí a nebude to k ničemu, i kdyby se to tu momentálně roztahovalo sebevíc. "Pravda Páně vítězí, i když na čas poražena bývá", to je velice krásná a důležitá věta. Anebo jak se říká lidově: "Boží mlýny melou pomalu, ale jistě."

Zkoumejme tedy sami sebe, jak na základě lásky stavíme my. O co nám jde, jak sloužíme druhým. Vydáváme ze sebe to nejlepší? Amen