TŘICÁTÁ DEVÁTÁ BOHOSLUŽBA DESERT - 10. 10. 2010

I vy jste kdysi byli tmou, ale nyní vás Pán učinil světlem. Žijte proto jako děti světla – ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda; zkoumejte, co se líbí Pánu. “ (Ef 5,8-10)

Každý z nás se může stávat druhým lidem tmou, anebo světlem. Tmou jsme nejspíš tam, kde nás druzí nezajímají, kde se míjíme, kde nás nic nespojuje a jsme si cizí, kde se odvrátíme zády. Tmou jsme tehdy, když druhým nic nepřinášíme, když mezi námi zvítězí lhostejnost. A naopak – světlem jsme druhým lidem tehdy, když je máme rádi, když o ně stojíme, když jim něco dáváme, nějak je už svou pouhou přítomností nebo svým počínáním obohacujeme. Světlem jsme svým milým, svým přátelům, všem, k nimž se neobrátíme zády, ale obrátíme k nim svou přívětivou tvář.

Světlem vás učinil Pán, říká se tu, a to je vyznání, že světlo, které šíříme, není jen z našich zdrojů, z našeho rozhodnutí a z našich dovedností, nýbrž že je to cosi, co přijímáme odjinud, co jakoby zprostředkováváme, co jsme sami přijali a teď to dáváme dál. Ostatně, působilo by dost nafoukaně, kdybychom dávali najevo – já jsem pro druhé světlem... Je jistě pravdivější a přiměřenější vidět sebe sama jako obdarovaného, inspirovaného, zmocněného. Dostal jsem to darem, ani moc nevím, jak – ale vím, že mohu být druhému přítelem, pomocí, světlem.

Tuhle možnost je dobré rozvíjet. Žijte jako děti světla. Dávejte to dál. Buďte k lidem přátelští, posviťte jim – a jestli něco umíte, užívejte toho v jejich prospěch, mluvte s nimi, zahrajte nebo zazpívejte třeba, pomožte jim, naslouchejte jim, mlčte s nimi. Plačte s plačícími, radujte se s radujícími. Neobracejte se zády, obraťte k nim svou přívětivou tvář...

Ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda. To světlo není tedy jen v přívětivosti, v nějaké slušnosti či dokonce přetvařování, je také ve spravedlnosti a pravdě. Být spravedlivý a pravdivý ke svým přátelům může někdy i velice bolet. Ale je to rozhodující. K čemu by vám byli přátelé, kteří by vás jen chlácholili, jen vám mazali med kolem huby, kteří by vás svou zdvořilostí či přetvářkou vlastně jen klamali a nikdy vám neřekli, jak věci opravdu vidí? K čemu takové přátelství, kde by se nemluvilo a nejednalo pravdivě? Není největší síla přátelství právě v tom, že jsme ochotni věci pravdivě a někdy i nepříjemně pojmenovat, a přitom druhého neurazit, neublížit mu? A totéž vyslechnout od druhých na svou adresu? Není právě toto největší zápas mezi tmou a světlem? Ovocem světla je dobrota, spravedlnost a pravda.

Potíž je v tom, že neumíme přesně definovat, co to vlastně je dobrota (to ještě jakž takž), ani co to je spravedlnost (to je velmi obtížné), a naše časy s populární pluralitou pravd už ani co to je pravda. Nejsou to nakonec velmi vágní pojmy? Kam si každý může dosadit, co se mu hodí? Nejsou to abstrakta, která nic neřeší?

Jistotu v tom nikdy mít nebudeme, je to otázka víry. Jako křesťan věřím, že dobrota, spravedlnost a pravda jsou definovatelné či alespoň částečně poznatelné v příběhu Ježíše Krista, více než jinde. To jméno je jako kód, jako šifra, za kterou se skrývá určitý obsah. A ten obsah stojí za to zkoumat, nechat ho k sobě mluvit, nechat se jím inspirovat a ovlivňovat. Proto je tu řečeno - zkoumejte, co se líbí Pánu. Poměřujte svůj život s touhle možností, která se pro vás může stát živá, mluvící, která vám může být oporou a pomocí. Dobrota, spravedlnost a pravda pak přeci jen nabudou konkrétnějších obrysů. Kristus vás povede na dobrodružnou cestu tímto světem, možná složitou, možná náročnou, ale rozhodně ne povrchní a rozhodně ne zbytečnou.

Každý z nás může se stát druhému člověku světlem - tím, jak žijeme, jaká stanoviska zastáváme, čemu věříme, za čím jdeme, o co usilujeme. Každý z nás může mít naději, v této naději žít a tuto naději kolem sebe šířit. Amen