TŘICÁTÁ PÁTÁ BOHOSLUŽBA DESERT - 11. 4. 2010

Když Ježíš prvního dne po sobotě vstal, zjevil se nejprve Marii z Magdaly, z níž kdysi vyhnal sedm démonů. Ona to šla oznámit těm, kteří bývali s ním a nyní truchlili a plakali. Ti, když uslyšeli, že žije a že se jí ukázal, nevěřili. Potom se zjevil v jiné podobě dvěma z nich cestou, když šli na venkov. Ti to šli oznámit ostatním; ale ani těm nevěřili. Konečně se zjevil samým jedenácti, když byli u stolu. Káral jejich nevěru a tvrdost srdce, poněvadž nevěřili těm, kteří ho viděli vzkříšeného. (Mk 16,9-14)

Před týdnem byly velikonoce – a velikonoce jsou svátky vzkříšení. Vzkříšení nejen jara, přírody (i když z toho se taky radujeme), ale především vzkříšení Ježíše Krista, toho ukřižovaného. O tom lze číst, o tom lze slyšet, ale jde také o to – vzkříšení prožít, totiž setkat se s Ježíšem živým. Jak se to může stát? Potřebujete k tomu nějaké duchovní techniky? Nějaké mystické zážitky či snad dokonce okultistické praktiky? Nějakou náboženskou dovednost?

Ne, podle bible neprobíhá setkání s živým Kristem nikdy tak, že bychom si ho sami vyvolali, není to výsledek našeho náboženského snažení. On sám se nám ukazuje, zjevuje, jak se tu říká. Nemusíš absolvovat kursy náboženských dovedností, nemusíš být ulítlým blouznivcem či dokonce náboženským fanatikem.

Máme tu popsáno několik případů takového zjevování, objevování – a je až neuvěřitelné, jak uprotřed nábožensky zakotvené a nábožensky plodné doby, kdy Nový zákon vznikl, jsou to případy střízlivé, jakoby sekulární. Ježíš se s námi setkává nádherně obyčejně, bez kultických, obřadních či magických praktik, setkává se s námi prostě jako člověk.

Když Ježíš prvního dne po sobotě vstal, zjevil se nejprve Marii z Magdaly, z níž kdysi vyhnal sedm démonů.

To je tedy první případ, jak se s tebou vzkříšený může setkat. Když proměnil tvůj život, když tvé dřívější dny obrátil vzhůru nohama a udělal z tebe jiného člověka, když z tebe vyhnal sedm démonů, sedm svinstev, když tebe – prodejnou couru – změnil v sebevědomého člověka s vlastní důstojností. Kdo toto s Ježíšem zažil, ten první vidí, že smrt nezrušila jeho dílo, které pro tebe vykonal, že on žije i nadále, že všechno, co pro tebe udělal, to platí, je to pravda, jeho lásku smrt nezničila.

To je tedy první způsob, jak se vzkříšený s námi setkává – když si uvědomíš, že on, ač zemřel, mění lidská srdce k dobrému.

Ale je fakt, že málokdo ti bude takové setkání věřit. Je to jakoby příliš privátní. Tvá soukromá věc. Ona to šla oznámit těm, kteří bývali s ním a nyní truchlili a plakali. Ti, když uslyšeli, že žije a že se jí ukázal, nevěřili. Ty teď vidíš naprosto jasně, že on tímto způsobem žije, ale když to vykládáš druhým, nechápou. Tak je to běžné.

Pak je tu však jiný způsob, jak se může ukázat Ježíš živý, už ne tak osobně, tak individuálně, ale také mezi přáteli, mezi souputníky. Potom se zjevil v jiné podobě dvěma z nich cestou, když šli na venkov. Dvěma z nich – ti dva tedy patří k těm, kteří Marii Magdaleně nevěřili. Jsou na cestě pryč, smrtí to pro ně skončilo, s Ježíšem dál už nic. Slyšeli jsme čtení o jejich cestě do Emauz. A na této cestě zklamání, kdy člověk prostě nemůže věřit, najednou se jim Ježíš ukáže naprosto překvapivě – totiž (jak tu čteme) v jiné podobě. Setkal se s nimi, ale vypadal přitom jinak! Fyzicky se lišil! To znamená – poznali Ježíše v jiném člověku. To je úžasné a odvážné vyznání! Ze slov a chování toho člověka se jim ukázalo – ačkoli Máří Magdaleně nevěřili – že Ježíš je tady. Žije! Žije v jiném člověku, v jiných lidech, a to tam, kde zní jeho slovo, kde pokračuje jeho dílo milosrdenství a pravdy, kde jeho Duch otvírá člověku oči. Napadlo nás někdy, že Kristus je v našich bližních?

Když na to člověk přijde, že i takto se může vzkříšení odehrát, je nadšen tím objevem a utíká to oznámit ostatním, ale ani tohle druzí nemusejí chápat, častokrát zůstávají neteční a hluší.

A pak je tu ještě třetí způsob, jak se vzkříšený ukazuje – a to už se netýká jen jednoho či dvou, ale určité komunity, určitého společenství. On se jim objevil, když byli u stolu. Tedy – když společně jedli a pili. Tehdy se jim vyjevilo, že je s nimi. On žije! Žije tam, kde se vzájemně sdlíme, kde spolu stolujeme, kde se dělíme, kde přijímáme jeden druhého, vzájemně komunikujeme, vzájemně se inspirujeme! Ve společném jídle a pití je Kristus živý, i takto vítězí život nad smrtí, i tak se děje vzkříšení.

Je zajímavé, že jakmile to pochopili, hned káral jejich nevěru a tvrdost srdce, poněvadž nevěřili těm, kteří ho viděli vzkříšeného. Asi je to tak, že když člověk prohlédne a pochopí, hned se zastydí, jak tvrdé bylo jeho srdce, jak nechápal ty, kteří o tom mluvili, jak si sám vymýšlel argumenty proti. Člověk, který spatří nově, přehodnocuje své dřívější postoje. A sám sebe vidí kriticky.

Takto se tedy Kristus s námi setkává: ve svém díle, které s tebou nepřestává konat, v druhých lidech, skrze něž působí, a v určitém společenství, kde se sdílíme a rozdáváme. Radujme se tedy – Kristus žije, jeho láska se děje. Amen