DVACÁTÁ BOHOSLUŽBA DESERT - 12. 10. 2008

JAKO PTACTVO NEBESKÉ

Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku. Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou - a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn, jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní? Nemějte tedy starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starost o zítřek, zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení. (Mt 6,24-34)

Lidský život není možný bez jídla, bez pití, bez oblečení. A to znamená, že lidský život není možný bez práce a bez peněz. Starost o živobytí podstatně provází naše pobývání na této zemi, je to důležité a svým způsobem základní - vydělat si, uživit sebe i rodinu, bez toho se prostě žít nedá.

Ježíšova slova nemíří jednoduše proti bohatým. Jde tu o jiný rozdíl než majetkový. Ježíš nás dělí na ty, kteří starosti o živobytí zcela propadli, kterým se zaopatřování stalo smyslem života, a na ty, kteří jsou schopni nadhledu, kteří vědí, že život je ještě něco víc než obživa a hmotné zabezpečení. A nejen vědí, ale podle toho i žijí.

Mějte si svůj majetek, v tom problém není. Otázka je, komu sloužíš. K čemu jsi upnul své myšlení, na co vydáváš energii, k čemu jsi připoutal své srdce. Jsi pohlcen božstvem výdělku, nebo jsi od něj svoboden? Dokážeš žít i zadarmo, dokážeš rozdávat, dokážeš v určitých případech i prodělávat, anebo už jsi chycen, už to nedokážeš, už musíš všechno propočítat? Co když už i s dobročinností kalkuluješ? Co když všechno měříš z hlediska výhodnosti?

Pohleďte na nebeské ptactvo, neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. ... Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou - a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní?

Mohlo by se zdát, že to Ježíš přešvihl do opačného extrému. Jako kdyby nás nabádal hodit starost o živobytí za hlavu, žít lehkomyslně, jak se říká: z ruky do huby - příroda, volnost, ptáci, kytičky... Nicméně, tak jako Ježíš nevystupuje prvoplánově proti bohatým, tak také na druhé straně nenabádá k lenosti, chudobě či nezodpovědnosti. Neříká přece: Nepracujte, nepřeďte, nesejte, nežněte, nesklízejte do stodol... Nenabádá ke zbožnému flákání, nýbrž osvobozuje od ustaranosti, od břemene vypjatého zabezpečování, od tíhy nekonečného vypočítávání... Není přece pravda, že by pták nemusel shánět potravu, on se taky dost nadře... ale jde o to, že si volně létá... A vy, proč vy volně nelétáte? Proč jste tak posedlí zajišťováním živobytí, zvyšováním tzv. životní úrovně? Proč jste tak spoutaní a uštvaní tím shonem, že pak nemáte na nic jiného čas? Ani protřepat křidélka, ani zazpívat vpodvečer? Lítejte volně, pohleďte na ptactvo nebeské... Otec je živí, on je opatří...

A stejně tak není pravda, že by lilie polní nerostla a neodívala se do krásy. Naopak, ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako ona... ale jde o to, že ona, tak pomíjivá, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, přesto je nádherná. Také vy si můžete užívat té boží nádhery, kterou vás přiodívá, vždyť můžete rozkvétat, proč se zbytečně trápíte, vy malověrní, vždyť Bůh vám odění dává...

Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to potřebujete.

To není v Ježíšově zvěsti nějaká okrajová záležitost. To je záležitost rozhodující, je to otázka víry a nevěry. Kdo má smysl života ve shánění věcí a vydělávání peněz, je náboženství pohanského. Nelze sice žít bez jídla, bez pití, bez oděvu, ale nenechte se tím uhranout, nedávejte tomu své srdce, napřete své úsilí a svou lásku lepším směrem - a obživa přijde sama...

Který to tedy je, ten lepší směr? Čemu máme dát své srdce, kam napřít své úsilí i svou lásku? Co je důležitější než starost o živobytí?

Ježíš říká: Hledejte především království nebeského Otce a jeho spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Za prvé, je zajímavé, že to máme hledat. Ne sežeňte si, ne opatřete si, ale hledejte. Je v tom určitá nehotovost, stálý pohyb. Boží kralování nemůžeme mít jednou provždy, ale stále je třeba o ně zápasit, očekávat, právěže hledat. Takové hledání činí z nás lidi otevřené, neboť dopředu není nikdy nic jisté, hledač mnohé poznává, a hledač zažívá i radost, neboť jen ten, kdo hledá, také nalézá. Boží kralování si nemůžeš vypočítat, zkalkulovat, ale můžeš po něm pídit, můžeš po něm toužit, můžeš zkoumat, kde a jak se děje. A za druhé, máme to hledat především, na prvním místě, před vším ostatním, co potřebujeme. Hledejte kralování boží lásky, ať se děje cokoliv. Ve chvílích příjemných i smutných, šťastných i nešťastných, hojných i bídných, vyhlížejte boží dílo, boží vládu lásky, která je mezi vámi a která roste. V této perspektivě žijte, toto dílo přijímejte a šiřte je dál. I kdyby člověk zrovna trpěl, i kdyby o všechno přišel, i kdyby na tom byl sebešpatněji. Je to naše lidské poslání na zemi, proto jsme lidé, proto žijeme.

Všechno ostatní nám bude přidáno.

Smyslem života je tedy hledání božího kralování, přijímání a šíření boží lásky - ale nepřehlédněme: Ježíš vybízí hledat i boží spravedlnost. Boží spravedlnost jistě není spravedlnost naše, našich zákonů a soudů. Je to spravedlnost milosrdná, plná nepředstavitelné milosti, ale plynou z ní určité mravní důsledky. Kralování boží lásky se právě i v tom projevuje, že tyto mravní důsledky také hledáme, že nám nejsou lhostejné, že se je snažíme přijímat a ve svém životě žít.

Toto boží kralování, tato jeho láska i spravedlnost, nám může být něčím prvořadým, co běžné věci denní spotřeby odsunuje na vedlejší kolej. Vždyť přece třeba odpuštění od milovaného člověka, smíření nepřátel, obnovení poškozeného vztahu, solidarita s přítelem, přijetí pohrdaného, pomoc potřebnému atd., veškeré boží dílo v Kristu, to všechno jsou věci, které jsou vposledu pro nás důležitější, než kolik si vyděláme a jaké výrobky si můžeme dovolit. Jasně, že potřebujeme nakupovat. V pořádku. Jen se tím nenechme ovládnout a nezapomeňme na to hlavní, proč tu vlastně jsme. Amen