|
PATNÁCTÁ BOHOSLUŽBA DESERT - 10. 2. 2008
KLÍČE KRÁLOVSTVÍ A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi. (Mt 16,19) Vážení přátelé, já jsem Petr. Skutečně, cosi mě zavolalo na cestu, asi Kristus, tak jsem šel. Nevěděl jsem, kam, nevěděl jsem, do čeho jdu, ale šel jsem. Byli jsme celá parta a přátelé si mě vážili. Chodil jsem za Kristem, jak to šlo. Někdy to spíš nešlo. Chtěl jsem být jako on - šlapat po vodě, vítězit nad zlem, ale bál jsem se větru. Jak to fouklo proti mně, šel jsem ke dnu... Když bylo třeba bdít, chrápal jsem - a jenom já vím, jak mi bylo, když jsem ho tisíckrát zapřel... Ne, neznám toho člověka, já sralbotka, učedník podělaný! Ale byly i lepší chvíle, viděl jsem jeho slávu, zazářil mi v bílém rouchu, jako slunce byla tvář jeho, a když jsem ho vyznával jako Pána a Mesiáše, říkal mi jasně - ty jsi skála, na tobě zbuduji společenství nové. Ano, mně to taky řekl, já jsem Petr: Dávám ti klíče království nebeského. A což bys koli svázal na zemi, bude svázáno i na nebi. A což bys koli rozvázal na zemi, bude rozvázáno i na nebi. Ne, nebojte se, já nejsem papež, ani svatý u nebeské brány, jen Petr, jen učedník, jednou tonoucí a zapírající, jindy zas vyznávající a slyšící - pas beránky mé. Pane, ty víš, že tě miluji - já, Štěpán Hájek, Petr, a tady Anežka a Pepina a Valda... Petr. Ty víš, že tě milujeme. Dal jsi nám klíče, abychom lidem otvírali, aby zámky pukaly, mříže praskaly, aby vstup k těm nejkrásnějším věcem byl volný, máme to ve svých rukou, pojďte všichni do radosti, do svobody božích dětí, do kralování lásky, jemuž nebude konce... Když odpustíme, bude i nám odpuštěno, když budeme milosrdní, i my se dočkáme milosrdenství, když budeme velkorysí, i my se dočkáme nad sebou velkorysosti. Jakou měrou měříme, takovou Bůh naměří nám. Cokoli svážeme lidem, bude i nám svázáno, cokoli rozvážeme lidem, i nám bude rozvázáno. Budeme-li přát druhým svobodu, i nám bude dána. Budeme-li přát druhým úspěch a štěstí, i nám to bude dáno. Ale jestli budeme druhé jen spoutávat a sešněrovávat, i my budeme spoutáni a sešněrováni... Jestli budeme druhé jen přísně posuzovat, i my budeme přísně posouzeni... Vždyť je to radost, žít přátelsky, velkoryse a štědře, to je to společenství nové, které brány pekel nepřemohou! Můžou se zbláznit všichni pekelníci, mocnosti hrůzy a zmaru, když narazí na solidaritu a nezištnost, na milosrdenství a pravdivost... Co si počne samo peklo proti lásce? Může se vztekat, může zuřit a běsnit, stejně vždycky nakonec prohraje... Já jsem Petr a ty jsi taky Petr... Máme to ve svých rukou. Takovou moc, takové klíče nám Kristus dal - a tedy jich dobře užívejme, ke svobodě, radosti a naději mnohých. Amen |