STO TŘINÁCTÁ BOHOSLUŽBA DESERT - 13. 10. 2019

Konec všech věcí je blízko. Žijte proto rozumně a střízlivě, abyste byli pohotoví k modlitbám. Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým, vždyť láska přikryje množství hříchů. (1P 4, 7 – 8)

Konec všech věcí je blízko. To zní dost apokalypticky – a nejpíš si řekneme, že to snad nebude zas tak žhavé. Máme přece zkušenost, že vždycky nějak bylo a zase nějak bude, o nějakém absolutním konci asi nejsme s to uvažovat. A vlastně si ho ani nepřejeme – jsme pro trvale udržitelný život, chceme předat, co jsme přijali, svým dětem, svým vnoučatům, tak jakýpak konec. Přejeme si pokračování v dalších generacích.

Tak je to jistě správně. Ale přece jen, možná bychom tu myšlenku konce všeho neměli tak rychle smést se stolu. Nejen proto, že nějaká globální katastrofa může přijít – a museli bychom (pokud bychom vůbec přežili) pohlédnout na svět novýma očima, ale především proto, že každého z nás čeká osobní konec všeho, ve smyslu smrt, konec dosavadních možností. V tomto smyslu se ten výrok, že konec všech věcí je blízko, týká bezprostředně každého z nás. Život je křehký, stát se může leccos, a nikdo nevíme, kolik času nám zbývá.

Samozřejmě, toto vědomí by nás nemělo ochromovat, neměli bychom se touto myšlenkou zabývat příliš, ale čas od času si to uvědomit určitě není na škodu, aby si člověk více vážil času, který má.

Žijte proto rozumně a střízlivě. Vědomí ukrácenosti času tedy nemusí vést k panice, ani k eskapádám, ani k fanatismu. Žijte rozumně, přiměřeně, ve střízlivém pohledu na sebe sama i na okolní svět. Nepropadejte módám, neplujte s proudem, nenechte se zmítat každým závanem větru. Nebuďte vystresovaní či dokonce nenávistní. Nechtějte všechny lidi změnit podle sebe. Žijte rozumně a střízlivě, buďte klidní, racionální, neopájejte se chimérami.

Proč? To nás možná překvapí: Abyste byli pohotoví k modlitbám.

Rozumnost a střídmost nějak souvisí s našimi modlitbami. Být pohotoví k modlitbám neznamená všude něco drmolit nebo se s tím dokonce předvádět před lidmi, spíš jde o to, že si člověk zcela přirozeně zvykne žít ve vztahu, ve stálém rozhovoru, ve stálém hledání boží vůle. Starý zákon tomu říká chodit s Bohem.

Víme-li o tom, že náš čas není neomezený, že konec může přijít kdykoli, pak nás to vede k životu rozumnému, k chození s Bohem. A kdyby konec náhodou skutečně nastal, nebudeme v něm opuštěni, zmateni a vyvrženi, nýbrž spolu se svým Pánem, který na kříži pro nás zemřel a který i ve chvílích nejtěžších je nám přítomen.

Ale to není všechno. Aby si někdo nemyslel, že jde jen o nějaký pobožný úlet, říká epištola něco velmi důležitého: Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým, vždyť láska přikryje množství hříchů. Láska k druhým lidem je tím pravým obsahem života, tím pravým naplněním času, který je nám vyměřen.

Co je to křesťanská láska? Že přejeme druhým jen to nejlepší. Nepřejeme jim nic zlého, ale máme na paměti jejich dobro. Nejde jen o projevy sympatií, o cit či vášeň, jde o milosrdenství a pravdu.

Tato láska jedněch k druhým má být vytrvalá. Milovat lidi je totiž někdy obtížné a docela náročné. Tam, kde si nerozumíme, nebo kde o někoho pečujeme a už jsme unavení, nebo tam, kde věci nefungují, jak by měly nebo mohly. Všude tam je třeba vytrvalosti, vytrvalosti v lásce – to je zrovna jedno pěkné téma k našim modlitbám. Dokážeme prosit za vytrvalost v lásce? Abychom neškodili lidem svou nechutí, svou antipatií, svou únavou, svými neschopnostmi? Je nám třeba vytrvalosti v lásce - zejména tam, kde se vztahy nedaří.

Vždyť láska přikryje množství hříchů.

Leccos neděláme dobře, občas něco pokazíme. Ale láska to přikrývá, překonává. Láska je totiž boží. V boží lásce žijme, jak nás Kristus Pán učí. Právě na něm přece vidíme, jak je to pravdivé a silné – láska překonává zlo.

Tak tedy, času je možná málo, ale můžeme ho dobře naplnit. Rozumností, modlitbami, láskou. Amen